Ars longa, vita brevis

Čínská mytologie 6

4. května 2007 v 20:30 |  Čínská mytologie
Nirvána - V buddhistickém katechismu je nirvána ("vyvanutí") popisována jako stav mysli a ducha, v němž po bytí a požitku uhasly, a proto pohasla i každá vášeň, touha, žádost, nenávist, strach a bolest. Je to stav, který dokonalého arhanta zbaví všech strastí a vysvobodí ho z řetězce znovuzrození.

Nosorožec - V době poslední dynastie (1644-1757) symbol vojenského hodnostáře devátého hodnostního stupně. Roh nosorožce byl považován za magickou nádobu a šťastný symbol učenců. Věřilo se, že když se do něj nalije nápoj, lze poznat, zda není otrávený. V čínském lidovém lékařství se prášek z tohoto rohu používá jako prostředek na zvýšení potence.

Osm nectností - Buddhista se musí vyvstříhat zejména těchto osmi nectností: pýchy, nenávisti, závisti, hamižnosti, žádostivosti, žárlivosti, nevědomosti a pochyb.

Osm nesmrtelných - V případě Osmi nesmrtelných (pa-sien) se původně jednalo o historické nebo bájné postavy, které byly později prohlášeny za božstva. Žili v různých dobách, zkoumali tajemství přírody a postupně si vyvinuli nadpřirozené schopnosti. Uměli se prý zneviditelnit, dovedli přeměňovat kameny ve zlato, dokonce oživovat mrtvé. Časem se jejich sestava ustálila na skupinu osmi. Každý z Osmi nesmrtelných má atribut, ale nikomu z nich nebyl postaven chrám, neboť se říká, že jejich domovem jsou "Ostrovy nesmrtelných" ležící daleko ve Východočínském moři a běžným smrtelníkům nedostupné. Každý 1000, 3000 nebo 9000 let navštěvují Královnu matku Západu, Si-wang-mu a dostávají od ní "broskve nesmrtelnosti". Jsou to Čung-li Čchüan, Čang Kuo-lao, Lü Tung-pin, Cchao Kuo-ťiou, Li Tchie-kuaj, Chan Siang-c, Lan Cchaj-che a Che Sien-ku. Umění je většinou zobrazuje po třech nebo všechny najednou, samostatně jen zřídka.

Pavouk - Nositel štěstí. Když se pavouk spouští po vlákně, říká se, že "z nebe přichází radost".

Peklo - Buddhismus má osm hlavních pekel a ke každému z nich patří ještě další osm nebo šestnáct. Pekla se nacházejí pod zemí a v prostoru mezi světy. Buddhistické peklo je kruté, ale na rozdíl od pekla křesťanského a muslimského netrvá věčně, jedná se o jakýsi očistec, o průchozí stadium k dalšímu znovuzrození. Doba pobytu na tomto obávaném místě závisí na počtu a závažnosti zlých skutků, jež člověk za svého pozemského života napáchal. O způsobu potrestání rozhodují pekelní králové nebo soudci, kterým předsedá vládce podsvětí Jama. Pekelní králové mají k ruce velký počet pacholků, pomocníků a katů, jimž žádná duše neunikne. duše hříšníků, které zde opět mohou vnímat bolest, jsou smaženy, pečeny, vařeny, páleny, probodávány, rozřezávány,drceny, zkrátka vystavovány všemožným mukám. Po odpykání trestu se navrcejí do koloběhu znovuzrozování.
Čína před příchodem buddhismu peklo neznala. Taoisté je převzali a zredukovali na deset pekel. Tento hrůzný podzemní svět, který se v Číně prosadil už v prvním stletí našeho letopočtu, je organizován jako soud v Říši středu. Nejvyšším vládcem podsvětí je Tchaj-šan-jie (vládce Tchaj-šanu) zvaný též Tung-jüe ta-ti (Velký císař Východního vrcholu). Každému peklu předsedá jeden soudce a k ruce má celý aparát písařů, pomocníků, poslů a katů, které lze rozpoznat podle oděvů z tygří kůže. Z těchto soudců vynikají zejména tři, kteří jsou pověřeni zvláštními úkoly. Jedná se o seniora všech deseti, Je-luo-wanga, jemuž se také říká "král podsvětních soudů" a jehož úkolem je zasílat měsíční zprávu o případech projednávaných v podsvětí nejen Tchaj-šan-jiemu, ale i Nefritovému císaři. Druhý je Feng-tu ta-ti, "Veliký císař z Feng-tu", jmenuje se tak podle města Feng-tu v S-čchuanu, u nějž má být vchod do podsvětí. A třetí je Čchin-kuang-wang, kde probíhá předběžné šetření a duše se třídí podle dobrých a špatných skutků. Dobré duše putují rovnou do posledního pekla, v němž se připravují pro znovuzrození na zemi nebo dokonce pro přechod do Západního ráje, zatímco hříšnící musí v zrcadle sledovat veškeré své zlé skutky a potom podle závažnosti provinění přecházejí do příslušného, tedy druhého až devátého pekla. Ve druhém pekle jsou zloději a vrazi vláčení po velikém zamrzlém jezeře. Ve třetím pekle se trestají špatní synové, vzpurní vojáci, zrádní ministři a neposlušní sluhové. Ve čtvrtém pekle podvodníci, penězokazci a neplatiči zakoušejí ukrutná muka ve velkém krvavém jezeře. Trest v pátém pekle je psychologicky promyšlený, hříšník v něm sleduje dřívější život, srovnává ho se svým současným stavem a naříká nad vším, oč se sám připravil. Šesté peklo trestá rouhače a sedmé znesvěcovatele hrobů a svárlivce. Osmé peklo je souzeno všem, kdo zapomínají na své povinnosti, a deváté žhářům a popraveným vrahům. Když hříšník dospěje do desátého pekla, blíží se jeho znovuzrození. Bůh větru ho provede k Věži zapomnění, v ní mu babička Meng podá nápoj, po němž zapomene na své předchozí existence i na pekelná muka.

Pchan-ku - Podle nejstarších čínských mýtů o stvoření světa existovalo na samém počátku v oceánu chaosu kosmické vejce a v tom vejci kosmický trpaslík Pchan-ku s dračí hlavou a hadím tělem. Vejce s ním rostlo každý den o jednu stopu. Když uplynulo osmnáct tisíc let, vejce puklo a rozdělilo se na dvě části, na horní, lehkou a světlou, a na dolní, těžkou a tmavou, na jang a jin. Tak vzniklo nebe a země. Když Pchan-ku (nyní už obr) zemřel, vznikly z jeho těla všechny věci na zemi i na nebi. Vlasy se změnily v hvězdy, obočí v planety, kosti v kameny, zuby v kovy, slzy v řeky, semeno v perly, mícha v nefrit atd. Lidé však vznikli z jeho blech nebo z červů jeho těla. Bývá zobrazován v šatu z listí, někdy má rohy a drží slunce a měsíc.

Pcheng-cu - Oblíbená legendární postava taoistů, čínský Metuzalém. Patriarcha Pcheng-cu byl v roce 1324 př. n. l. ve věku 760 let stále ještě svěžím vysokým státním úředníkem. V roce 1258 údajně utekl s jednou dvorní dámou a měl s ní dva syny. Potom se oženil ještě s 19 ženami a přežil 54 synů. Nakonec zesnul ve věku tisíce let. Patriarcha Pcheng je idolem taoistů po zásluze, protože jejich cílem bylo nejen žít dlouho, ale najít i rostlinu nesmrtelnosti, z níž se dal vydestilovat "elixír života".

Zatmění Slunce a Měsíce - Dříve se věřilo, že v určitých nocích a v určitých dnech může nebeský pes pohltit měsíc nebo slunce, a proto se netvora snažili zahnat údery na gong a bubnováním.

Zeď duchů - Zeď za vstupní bránou, která bránila v pohledu dovnitř a musela se obcházet. Zabraňovala zlým duchům v přístupu do domu či usedlosti, neboť zlí duchové se mohou pohybovat jen v přímém směru.

Zemští duchové - Tak se říká nestvůrným sochám strážců hrobů, které se dávaly do hrobů hlavně za dynastie Tchang (618-907). Většinou bývají terakotové, ale mohou být i bronzové, kamenné nebo dřevěné. Měří půl metru až metr, leckdy i více, a představují velice expresivní strašidla, která měla nahánět hrůzu vykradačům hrobů a jiným vetřelcům. Mají lidský nebo zvířecí obličej, kolem nějš šlehají plameny, obrovské rohy a značně odstálé uši. Vždy jsou ve střehu a připraveni zaútočit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.