Ars longa, vita brevis

Samuraj

4. května 2007 v 22:55 |  Samurajové
Je to středověký japonský bojovník, známý především svoji oddaností.
Samurajové byli bojovníky, sloužícími císaři, nebo prostě svému pánu. V boji využívali vědy veškerých protivníkových slabin a útočili na citlivá a hlavně zbrojí nekrytá místa na těle (krk, podpaží, zákolenní, případně i žaludek).
Samurajové byli cvičeni vždy od velice útlého věku. Už v deseti letech byli samurajové posíláni na místa plná strachu, která museli mladí uředníci překonat. Takovými místy mohly být například hřbitovy, márnice, husté lesy či opuštěné zříceniny budov.
Pro samuraje byla vždy nejdůležitější čest. Například v boji bylo pro samuraje nejhorší nezemřít, ale padnout do zajetí. Takový samuraj vždy radši požádal věznitele, aby si mohl vzít život a provést tradiční seppuku (známější je označení harakiri).
Samurajové byli také velmi "urážliví." Velmi mnoho úkonů chápali jako urážku. Pokud např. kolemjdoucí samuraj omylem zavadil o jiného samuraje pochvou meče, je to chápáno jako urážka. Ale samuraj, který chtěl urážku oplatit (vždy soubojem), nikdy neprobodl soupeře zezadu. Vždy minimálně poklepal mečem o zem, aby upozornil soupeře na svůj útok. Pokud jej ovšem urazil někdo nadřízený, samuraj většinou spáchal výše zmíněné harakiri.
Asi nejdůležitějším poznávacím znamením samurajů bylo jejich společenské postavení. Samotné slovo "samurai"znamená "sloužit", takže samurajové byli služebníci svých pánů, konali pro ně služby, nejčastěji fungovali jako tělesná stráž.
Od prostého lidu se odlišovali především právem nosit meče - Katanu (meč, který by měl být dlouhý přes 98cm) a Wakizashi, o něco kratší podobu katany.
Prostí rolníci neměli právo se ozbrojovat, jediná zbraně, kterou mohli vlastnit byla dýka - Tanto. Právo nosit meč zajišťovalo samurajům vysoké společenské postavení, avšak v mnoha ohledech neměli lehký život. Služba pánovi pro ně znamenala život, v případě nutnosti měli povinnost polžit za pána život. Pokud tak neučinili a jejich pán zemřel, měli dvě možnosti, za prvé, zapomenout na svou minulost a žít dál (tito muži se stali takzvanými "roniny" neboli bludnými muži, Ronin byl člověk na okraji společnosti, nikdo jej nesměl vzít do služeb, takže se většinou živili jako loupežníci), nebo za druhé, spáchat sebevražedný rituál s názvem Seppuku, který je v západních zemích znám spíše jako Harakiri.
Tento obřad mě pevně stanovená pravidla, byla vyžadována přítomnost svědků a pomocníka. Nejčastěji se prováděl krátkým mečem, později speciální dýkou, která měla proniknout do části těla tradičně; považované za sídlo života - do spodní části břicha (hara).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.