Ars longa, vita brevis

Seppuku

6. května 2007 v 14:53 |  Samurajové
Seppuku (v evropě známé jako harakiri). Jde o japonskou rituální sebevraždu. Muži si v kleče prořízli břišní dutinu krátkým samurajským mečem (wakizaši) (překl. "společník"), a to podélně odspoda nahoru, a pak případně k stávající ráně. Následně jim pobočník usekl hlavu, aby tak zmírnil jejich utrpení. Právo na důstojný odchod z tohoto světa měly i ženy z třídy válečníků, které si dýkou (tantó) prořízly hrdlo. Předtím si však svázaly nohy u kotníků, aby tělo nezaujalo ve smrtelných křečích necudnou polohu. Samotný rituál seppuku sestával z meditace, složení krátké básně (haiku), většinou na téma pohrdání smrtí a samotné sebevraždy. Vzhledem k obrovskému nervovému vypětí ale rituál byl málokdy dodržen se všemi náležitostmi, které včetně provedení obou řezů trvají okolo třiceti minut. V běžném životě se seppuku provádělo většinou tak, že samuraj napadl na wakizaši a pobočník mu setnul hlavu.
Seppuku bylo součástí samurajského kodexu (bušidó - cesta válečníka). Nejčastěji bylo používáno proto, aby bojovníci předešli zajetí nepřítelem a nebo získali zpět ztracenou čest. Samuraj mohl být k seppuku vyzván svým pánem. Seppuku bylo také jedinou formou "protestu", kterým mohl samuraj dát najevo nesouhlas s činy svého pána. Především v období Edo (1603 - 1868) šogunátu Tokugawa bylo seppuku používáno jako forma popravy, která však byla vždy výsadou samurajské vrstvy. Břicho (hara) člověka je v Japonsku považováno za centrum těla a lidské duševní aktivity, jeho proříznutím tak válečník obrazně ukazoval čistotu svého nitra, proto tato forma sebevraždy nebyla povolena jiným vrstvám japonského obyvatelstva.
V roce 1873 byla spolu se zrušením samurajské vrstvy (vyhláška Haitorei v období Medži) tato praktika v Japonsku zakázána, její obdoby však nalezneme i v moderní japonské historii. Za určitý druh seppuku se dají považovat i sebevraždy japonského civilního obyvatelstva v době 2. světové války.
Pokud samuraj odmítl seppuku spáchat, byl vyvržen ze společnosti a živořil na jejím okraji. Zpravidla se takoví jedinci nechali zaměstnávat jako nájemní vrahové nebo se živili jako bandité a ve své době představovali opravdu reálnou společenskou hrozbu (Kabukimono).
Samuraj bez pána se nazývá rónin.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.