Ars longa, vita brevis

Červenec 2007

Ovidius, Proměny IV

11. července 2007 v 12:58 Poezie

Podsvětí



Cesta, jež k podsvětí vede, jde stínem neblahých tisů
mraky ji v temnotu halí a ticho němé v ní vládne.
Líný Styx tam mlhami dýchá, sem kráčejí Stíny
435 právě zemřelých lidí, co řádně pohřbeni byli.
V drsných těch místech, kde hrůza a zima jsou jediní vládci,
nově příchozí duše jsou v rozpacích, kudy jde cesta
k styžskému městu, kde královský hrad je chmurného Díta,
nebot' tisíce vchodů a bran má prostorné město.
440 Tak jako z celého světa se řeky sbíhají v moře,
stejně i v toto město se duše scházejí všecky...

Ovidius, Proměny IV, 432 - 441


Krutosti za peloponéské války

11. července 2007 v 12:41 Historie
Během války došlo na straně Athéňanů k četným krutostem spáchaným vůči odpadlým spojencům i proti neutrálním obcím. Svou neslavnou roli v těchto hanebnostech sehrálo také athénské lidové shromáždění, které se velmi snadno nechalo strhnout k nerozvážným činům. Lidové shromáždění rovněž zvýšilo odvody spojenců, čímž ještě umocnilo jejich tendenci ke vzpourám. Mnoha zločinů se dopouštěla také druhá strana, včetně Sparťanů, jak dokazuje obléhání Platají. Ruku v ruce s válečnými krutostmi docházelo také k mravnímu úpadku Helénů.
Páchání zvěrstev postupem doby ještě vzrůstalo. Thúkýdidés podává obzvlášť otřesný příklad boiótské vesnice Mykalessos, která byla v létě roku 413 př. n. l. přepadena thráckými žoldnéři ve službách Athén. Thárkové zmasakrovali všechny koho nalezli - muže, ženy i děti, přičemž vnikli také do školy, ve které pobili všechny chlapce.
Thrácké vojenství
Obrázek “http://antika.avonet.cz/upload.cs/f/f8f35954_s_1_wa27roman_thracian_helmet.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Jak je již z pouhého složení thráckých armád patrné, jejich oddíly byly velice rychlé a vysoce mobilní, s velkou (můžeme-li to tak nazvat) palebnou silou. Je očividné, že jejich hlavní silou byl boj na větší vzdálenost a naopak se snažili vyhýbat přímému boji zblízka. Obvykle se přiblížili k nepříteli a zasypávali ho deštěm střel. V případně že se protivník pokusil o výpad s cílem dostat se k boji na krátkou vzdálenost, thrácké oddíly se stahovaly a využívaly neuspořádanosti nepřátelského šiku, způsobené rychlým výpadem, útoky na boky formace. Thrácká lesnatá a kopcovitá krajina byla pro takový způsob boje více než příhodná. Tato taktika byla velice účinná především proti protivníkům, kteří postrádali lehkooděné jednotky, byli v početní nevýhodě, nebo byli zaskočeni v nepříznivém terénu.
http://antika.avonet.cz/upload.cs/f/f8f35954_b_2_thracian.jpg

Peloponéská válka

10. července 2007 v 23:40 Historie

Sparta × Athény (431 - 404 př. n. l.)



Athénský námořní spolek sestával především z egejských ostrovů a významných přístavních měst, jejichž síla logicky spočívala v námořnictvu. Athény měly postavení největší námořní moci, což vyplývalo jak z počtu athénských triér, tak z athénského velení námořnímu spolku. Předností triér byla jejich jednoduchá výroba. Nevýhoda spočívala v tom, že se naprosto nehodily pro plavbu na otevřeném moři. Při prvním příznaku špatného počasí museli námořníci ihned vyhledat kotviště. K zakotvení triérám postačoval mořský břeh, nicméně pobřeží Egejského moře bylo značně skalnaté. Vhodná kotviště se proto vyskytovala velmi zřídka a často byla osídlená. V Athénách byly postaveny tzv. "dlouhé zdi", jenž spojovaly město s jeho přístavem Pireem, a činily tak obec imunní proti útokům z pevniny.
http://www.dejepis.com/pict/akropolis.jpg

Spartská aliance se naproti tomu skládala z řeckých obcí Peloponésu a středního Řecka (s výjimkou strategicky důležitého města Korint). Hlavní sílu Sparty a jejich spojenců proto představovalo vojsko složené z hoplitů (starořečtí pěší bojovníci).
Je Sparta bezcitná a jedná úskočně,
vše ostatní je malé, slabé.

Eurípidés, Prosebnice, 187-188

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/5/5b/Sparti_in-river-Eurotas-valley_flanked-by-Taygetos-mountains.jpg/300px-Sparti_in-river-Eurotas-valley_flanked-by-Taygetos-mountains.jpg

Podněty k válce

1) Mezi Korintem a dřívější korintskou kolonií Kerkýrou vznikla válka. Korinťané vyzbrojili armádu, která ohrožovala Athény, proto se Athény spojily s Kerkýrou. Korint to ale považoval za porušení míru a obrátil se na Spartu.

2) Athény schválily usnesení o blokádě přístavů v Megaridě. Ta se obrátila pro pomoc ke Spartě.

Průběh války

Archidámská válka ( 431 - 421 př. n. l.)


Athény zůstávaly chráněny vně "dlouhých zdí" a svými flotilami napadaly pobřežní města Peloponésu. Sparta naproti tomu vtrhla s ozbrojeným vojskem do Attiky a vypálila okolí Athén, chtěla vyprovokovat Athény k otevřenému boji. To se nepodařilo. Údržba flotily a obléhání ale způsobilo vyčerpání válkou. V Athénách vypukla epidemie, které padla za oběť čtvrtina obyvatel města. Často se uvádělo, že šlo o mor. Podle nejnovějších poznatků to byl tifus.

Athéňané nicméně zablokovali Korintský záliv a ochromili tak velkou část peloponéské flotily. V roce 428 př. n. l. odpadla od námořního spolku obec Mytilény na ostrově Lesbos brzy na to byla ovšem opět přinucena k poslušnosti. V roce 427 př. n. l. podnikly Athény tzv. první sicilskou expedici, ta však na průběh války neměla výraznější dopad. V roce 425 př. n. l. se athénské vojsko pod velením stratéga Démosthena vylodilo u města Pylos na západním pobřeží Peloponésu. Spartské obléhání ztroskotalo, přičemž v bitvě u Sfakterie padlo do zajetí 120 Spartiatů - elita Sparty.

Brásidovo tažení

Sparťané přijali novou strategii: oslabovat Athény útoky na jejich spojence. V roce 424 př. n. l. zahájil talentovaný spartský vojevůdce, král Brásidás, tažení do Thrákie. Do boje nasadil hélioty, kterým přislíbil mír. A za makedonské pomoci ovládli město Amfipolis. V témže roce Athéňané utrpěli porážku v pozemní bitvě s Thébany. Sparťanský politik Níkiás vyzýval Athény k dohodě. Dohoda ale netrvala dlouho. Athénský vůdce Kleón se rozhodl postavit proti Brásidóvi osobně. V bitvě u Amfipole v roce 422 př. n. l. Sparťané zvítězili, přičemž Kleón i Brásidás v bitvě padli. Smrt obou velitelů a stoupenců tvrdé linie otevřel prostor k uzavření mírové dohody. Mír sjednaný touto smlouvou je podle svého strůjce nazýván Níkiův. Brzy se ovšem začaly objevovat první rozepře, protože většina dohodnutých ujednání nebyla nikdy splněna.
Alkibiádes a výprava na Sicílii
V roce 415 př. n. l. mocná flotila pod velením Alkibiáda, Níkia a Lamacha vyplula směrem k Sicílii. Vojsko se skládalo z celkem 134 triér a 5 000 hoplitů. Celkový účastníků expedice činil kolem 32 000 mužů (6 400 pozemní vojsko a přes 25 000 veslařů). Samotný athénský kontingent (100 triér, 1 500 hoplitů). Po prvním, tvrdě vybojovaném vítězství byl však Alkibiádes povolán zpět do Athén, kde proti němu byl zahájen soudní proces: Kvůli Hermovým sochám (byly zničeny neznámým vandalem a Alkibiádes upadl v nepodložené podezdření ze spáchání tohoto zločinu) a také pro obvinění, že se dopustil rouhání. Alkibiádes však místo návratu do Athén přešel na stranu Sparty, což byl počátek athénské katastrofy.
Athéňané, jimž nyní velel Níkiás, obléhali Syrakusy, avšak sevření města nebylo úplné. Sparta vyslala svému spojenci na pomoc jen malý oddíl pod velením zkušeného vojevůdce Gylippa, což se ale ukázalo jako naprosto dostačující. Níkiovy pokusy zmocnit se města, byly neúspěné. Na konci roku 414 př. n. l. obdržel posily přivedené Démosthéném. V létě 413 př. n. l. bylo athénské loďstvo odříznuto v syrakuském zálivu a posléze zničeno. Obléhání po ztrátě flotily ztroskotalo a Athéňané nyní museli s konečnou platností nařídit ústup. Rozkaz však přišel příliš pozdě. Během návratu upadla velká část vojska do zajetí, ve kterém většina mužů zemřela, zatímco Níkiás a Démosthénés byli popraveni. Sicilská expedice skončila pro Athény naprostou pohromou.

Dekelejská válka (413 - 404 př. n. l.)


Sparta a Persie uzavřely spojenectví

Využila athénské slabosti a na Alkibiádovu radu obsadila v roce 413 př. n. l. Dekeleiu, strategicky důležitou vesnici v Attice, která od tohoto okamžiku sloužila Sparťanům jako základna pro výpady do okolí Athén. Athény se tak ocitly v trvalém stavu obležení. Athény navíc v roce 414 př. n. l. podporovaly lokální povstání v Malé Asii, čímž si ale znepřátelily perskou říši. Peršané proto navázali spojenectví se Spartou.

Lýsandros a konec války

Po návratu Alkibiáda následovala celá řada athénských vítězství. Sparťané po porážce v bitvě u Kyziku byli opět připraveni přijmout mír, což bylo ale v Athénách odmítnuto radikálními demokraty vedenými Kleófoném. V roce 407 př. n. l. dorazil do Malé Asie zkušený spartský generál Lýsandros. Peršané se rozhodli plně podporovat Spartu. Výsledek se dostavil okamžitě. Athény byly v roce 407 př. n. l. poraženy v bitvě u Notia, což vedlo k odvolání Alkibiáda, třebaže on sám nebyl této porážce přítomen. Athénská flotila byla obklíčena Sparťany u ostrova Lesbos. V této kritické chvíli bylo v Athénách rozhodnuto vrhnout do boje veškeré dostupné rezervy, protože byla vyslána flotila, která v roce 406 př. n. l. donutila Sparťany k bitvě u Arginuských ostrovů. Prý to byla největší námořní bitva, jakou mezi sebou Helénové dosud svedli a skončila skvělým vítězstvím Athén. Osud Athén se naplnil po porážce v bitvě u Aigospotamoi v následujícím roce. Athény nedisponovali už žádnou flotilou, zatímco Sparťané pod velením Lýsandra zcela ovládli moře. Město zaplavené uprchlíky tak bylo nyní zcela obklíčeno a na počátku roku 404 př. n. l. zcela vyhladověné konečně kapitulovalo.

http://www.olympic.cz/prilohy_upload/foto_4770.jpg