Ars longa, vita brevis

Březen 2008

Citáty 5

14. března 2008 v 17:10 Citáty
http://tn3-2.deviantart.com/fs21/300W/f/2007/251/6/7/In_love_by_angrymouse.jpg
"Láska se rodí z maličkostí, žije z nich a pro ně i umírá."
Byron George Gordon Noe


[Leonardo da Vinci]
Veliká láska se rodí z poznání osoby nebo věci, kterou milujeme. Neznáš-li ji, nemůžeš ji milovat, leda chudě.


[De Crescenzo Luciano ]
Každý jsme anděl s jedním křídlem... Abychom vzlétli, musíme se objemout.


[Shakespeare William]
Znej míru v lásce, ať je stálá, zmešká kdo otálí, i ten kdo příliš cválá.


[Paulus Silentarius]

Nevěřím , nevěřím
že láska je jen pouhý klam.
Láska je. Vím to, vím,
Vždyť na ni právě teď umírám.


[Bandello Matteo ]
Stále umírá a nikdy umírat nepřestane ten, kdo miluje.


[Shakespeare William]
Nemoc je nakažlivá, kéž by byla i láska.

[Hugo Victor ]
Jdi s tím, kdo Tě miluje.


[Ovidius Naso Publius ]
Kdo ukradl polibek a nevzal všechno, zaslouží si, aby ztratil i to, co získal.


[Shakespeare William]
Čím víc jí dávám, tím víc ji mám.


[Zeyer Julius]
Co je všem skryté, to láska uhádne.


[Novalis]
Opojení smyslů se má k lásce jako spánek k životu.


[Martialis Gaius Valerius]
Nemohu společně s Tebou, však ani bez Tebe žít.


[Shakespeare William]
Mnohem lepší je žít bez štěstí než bez lásky.


[Rolland Romain]
Všechno, čeho se dotkne láska, je zachráněné od smrti.


[Mann Thomas]
Láska zbavená mlčenlivosti by ztratila svoji nesmrtelnou chuť a vůni.

Citáty 4

14. března 2008 v 16:45 Citáty
Obrázek “http://tn3-1.deviantart.com/300W/fs7.deviantart.com/i/2005/234/9/a/Field_Of_Innocence_by_littlemewhatever.png” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
"Zítřek je budoucnost každého z nás."
"Každý šedý mrak má svůj stříbrný okraj."


"Cítí-li pták, že se blíží smrt, zpívá nejkrásněji. Člověk, jenž stojí na pokraji hrobu, otvírá svou duši a promlouvá jedině slova pravdy."
"Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny jsou mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt."
R. Fulghum
"Mít rád je víc, než milovat."
Shakespeare William

"A kdyby pravda bylo vše a láska jenom snění, já bych se k spánku položil a nechtěl probuzení ..."
Hálek Vítězslav

"Odi et amo (Nenávidím a miluji)"
Catullus Gaius Valerius
"Bohatý cit je chudý na slova, nemá se krášlit, sám je krásný dost..."
Shakespeare William
"Pravý muž se může zamilovat jako blázen, ale ne jako hňup."
Rochefoucauld Francois Duc de la
"Má láska umí noc v den proměnit."
Shakespeare William
"Milovat a zachovat si přitom všech pět smyslů pohromadě, přesahuje schopnosti jedince."
Comte Isidor Auguste Marie Francois Xavier
"Kdo nemiluje, nemá jsoucnost, neexistuje, umřel. Kdo chce milovat, vstane z mrtvých, a jen ten, kdo miluje, je živ."
Walser Robert



"Netrhejte motýlům křídla, vždyť oni pak pláčou. Nešlapte po kytkách, vždyť kytky tak krásně voní. Nezabíjejte lásku, vždyť láska je křehká jako ty kytky, a hlavně nezabíjejte lidi, vždyť lidi se milují."
Lennon John Winston


"Miluji život, protože mi dal tebe. Miluji tebe, protože ty jsi můj život."
Lennon John Winston

Jan Skácel

13. března 2008 v 21:19 Poezie

Obrázek “http://fotografroku.ifotovideo.cz/photos/previous/poezie_zeny_01.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Chvíle


Za žádnou pravdu na světě.
Ale jestli chceš,
za malý pětník ticha.

Je chvíle, která půlí krajinu.

Pokorný okamžik,
kdy někdo za nás dýchá.


-----------------------------------------------------------------------

Na slunci


Povříslem hrubým svázalo nás slunce.
Ó, jak bodají
osiny žhavé. Když jsi ruce zvedla,
zakroužil smolný dým

tak hoří dřín, tak modřín v ohni praská,
uťatý smrček, jenom břízka ne.
Tak mokrým dřevem prohořívá láska,
dříve než plamen k slunci vyšlehne.
--------------------------------------------------------------------


Krátký popis léta


Požáry Ze čtyř stran hoří léto

Omamně kvetou akátové háje
zelená duše vína doutná na vinicích
krvácí vlčí máky v obilí

Přichází tma
a po stříbrném mostě kráčí luna

Svět je jak chleba vytažený z pece
a noc ujídá
------------------------------------------------------------------


Naděje s bukovými křídly


novému ránu rožnem svíci
je neznámé a nemá tváře
jak anděl v dřevu lípy spící
a čekající na řezbáře

někdy se anděl na nás hněvá
anděla máme každý svého
a naděje má z buku křídla
a srdce z dřeva lipového

Maják na ostrově Faros

13. března 2008 v 20:55 Sedm divů světa

Maják na ostrově Faros

Obrázek “http://www.destinacie.sk/kaleidoskop/divy/foto/majak.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Strabón (64/63 př. n. l. - cca 21 n. l.), řecký historik a zeměpisec píše o obdivuhodné mnohaposchoďové věži, postavené z bílého kamene, která se jmenuje jako ostrov. Postavil ji Sóstratos z Knidu, Dexifanův syn, pro bezpečnost plavců. O vzhledu a výšce majáku se nezmiňuje, v jeho době již maják na Faru nad jiné stavby příliš nevynikal, byl napůl v troskách, jeho nejvyšší poschodí leželo v beztvárné mase kolem základů a měl jen provizorní dřevěnou střechu. Do tohoto stavu jej přivedl Caesar při boji proti Ptolemaiovi XIII., kdy mimo jiné byla zapálena Alexandrijská knihovna - největší knihovna starověku.
http://divysveta.webzdarma.cz/Misaobr/majak_small.JPG
Z výpočtů Flavia Josepha, autora Židovské války, židovského historika z prvního století, vyplývá, že maják měřil 180 metrů, někteří uvádějí číslo nižší. Každopádně z čistě praktického hlediska byl maják zbytečně moc vysoký, a to i s přihlédnutím na to, že světla starých majáků byla poměrně slabá. Ptolemaiovci ovšem postavili tento maják hlavně jako symbol velikosti jejich říše, jejich bohatství, jejich moci. A jako "světlo ve tmách" byl maják i symbolem tehdejší Alexandrie a jejího kulturního poslání v helénistickém světě.


Podle Strabóna a pozdějšího Lúkiána, a zejména podle Plinia, měla čtvercový půdorys, jehož strany měřily 180 - 190 metrů. Z jeho středu vystupovala široká, asi 60 - 80 metrů vysoká čtverhranná věž, která se postupně zužovala, byla ukončena cimbuřím jako pevnost. Ze středu této věže vystupovala další, užší, pravděpodobně osmiboká věž, zakončená několikavrstvovou kamennou plošinou. Na této plošině stála okrouhlá sloupcová síň, na všechny strany otevřená, v níž se v noci zapalovala hranice dříví. Sloupy nesly vysokou pyramidovou věž, na jejímž vrcholku stála socha boha moře Poseidóna.
Soubor:Pharos of Alexandria1.jpg


Za Claudia a Nerona byl obnoven, ve 4. století byl poškozen zemětřesením a oheň na jeho plošině navždy vyhasl. Arabům sloužil svou bílou barvou aspoň jako denní maják. Koncem 10. století jej postihlo další zemětřesení, zbyla z něho sotva čtvrtina. V polovině 13. století byl zbytečný i jako denní maják, pevnina se natolik přiblížila k ostrovu, že se ptolemaiovské přístavy změnily v pískoviště. Počátkem 14. století si jej začalo obyvatelstvo rozebírat jako stavební materiál. Zemětřesení z roku 1326 jeho zkázu dovršilo. Do příchodu moderní doby se ostrov Faros spojil s pevninou a změnil severní linii svého pobřeží. Nakonec se archeologové shodli na tom, že stál na skalnatém výběžku dnešního poloostrova, pravděpodobně na místě nebo v bezprostřední blízkosti místa, kde si dal vybudovat koncem 15. století sultán Kaitbaj pevnost, na níž se ostatně použil stavební materiál z trosek majáku.

Láska

6. března 2008 v 11:47 Poezie

Děvče se zeptalo chlapce

Děvče se zeptalo chlapce, jestli si myslí, že je pěkná a on
odpověděl ne.


Zeptalo se ho, jestli by s ni chtěl být navždy a on
odpověděl ne.

Potom se ho zeptala, jestli by plakal,
kdyby odešla a on odpověděl ne.

Řekla dost.

Odešla pryč, slzy padaly dolů po její tváři a chlapec ji
chytil za ruku a řekl...

"Nejsi pěkná, jsi nádherná, nechci být s tebou navždy, ja
potřebuju být s tebou navždy a neplakal bych, kdyby jsi
odešla . . . zemřel bych. . ."


Až se mě jednou zeptáš

Až se mě jednou zeptáš,
jestli mám radši tebe nebo svůj život,

já ti odpovím, že svůj život a ty odejdeš aniž

bys věděl, že můj život jsi ty!

Srdce


srde srdci srdce dalo,
srdce srdci přísahalo,
teď to srdce srdce prosí,
ať to srdce v srdci nosí....

Děvče a chlapec

6. března 2008 v 11:04 Poezie
Chlapec a děvče jeli na motorce víc jak 120 km/h....

Děvče: Zpomal, prosím. Bojím se...
Chlapec: Ne, to je zábava.
Děvče: To teda není... Prosím zpomal!
Chlapec: Fajn. Až mi řekneš, že mě miluješ!
Děvče: Miluju Tě.. už zpomal
Chlapec: Teď mě obejmi. Jakoby to mělo byt naposled...
Děvče ho obejme..
Chlapec: Můžeš mi sundat helmu a nasadit si ji?

Na druhý den v novinách: Motocykl narazil do budovy kvůli selhání brzd. Byli na něm dva lidi, ale jen jeden přežil. Pravdou je, že chlapec v polovině strmého kopce zjistil, že mu selhali brzdy, ale nechtěl, aby to jeho přítelkyně věděla. Namísto toho chtěl, aby mu přítelkyně řekla, že ho miluje, naposledy chtěl cítí její objetí a potom jí dal svoji helmu i přesto, že to znamenalo jeho smrt! Jen kvůli tomu, aby žila...
Zdroj: http://vikladyly.blog.cz/

Rhodský kolos

4. března 2008 v 11:21 Sedm divů světa
Rhodský kolos
Charés z Lindu
Nevíme o něm skoro nic - studoval prý u slavného sochaře Alexandra Velikého Lýsippa a žil na přelomu čtvrtého a třetího století před n.l. Charés se u svého mistra mohl naučit také umění stavět gigantické sochy, a tak se nemůžeme divit, že ho rhodská vláda požádala, aby stvořil sochu Hélia v takových rozměrech, "aby převyšovala všechny ostatní".
Podle Filóna měl Kolos podobu volně stojící mužské postavy zapuštěné v podstavci z běloskvoucího mramoru. Ve vzpažené ruce nesl pochodeň, která se údajně dala zapálit a mohla tak sloužit jako denní i noční maják. Hélios se tyčil do výšky snad 37 metrů, čímž dvacetkrát převyšoval člověka. Za místo, kde Kolos stál, označil autor konec dnešního Svatomikulášského mola. To je zhruba vše, co o podobě Kolosu tušíme a ani tímto si nejsme zcela jisti. Například Kolos mohl stát klidně jinde a nemusel nést pochodeň, ale žehnat "svému" městu...
Charés nejdříve odlil Kolosu nohy, poté postupoval výš a výš. Během odlévání dalších částí obkružoval sochu nesmírným množstvím země a písku, které ukrývalo vznikající sochu a materiál používal na stavbu transportních ramp. Stavba trvala 12 let. Nevíme přesně, kterého roku Kolos Charés sochu dostavěl, ale roku 291 před n.l. už určitě stála a stala se ozdobou Rhodu...
Bohatý Rhodos sice mohl určitě stavbu Kolosu zasponzorovat z vlastních zdrojů, ale použil k tomu jinou metodu. Obyvatelé ostrova totiž prodali zbraně a obléhací stroje, které na ostrově musel zanechat jeden z diadochů, makedonský král Démétrios Poliorkétés. Je zajímavé, že návrh na stavu Kolosu se na ostrově nesetkal s úplným souhlasem, mnozí soudili, že taková veliká stavba boha slunce v jeho hrdosti urazí a následkem bude pád sochy i Rhodu.
Kolos skutečně brzy padl, i když se ho stavitelé snažili zabezpečit proti zřícení všemi dostupnými prostředky. Vykonavatelem rozsudku smrti nad sochou bylo těžké zemětřesení. Kolos pak stál 66 let do roku 225 před n.l.
Strabón napsal: "Nyní leží na zemi, shozený zemětřesením, zlomený v kolenou. Rhoďané ho pro nějakou věštbu znovu nepostavili." Roku 653 padl Rhodos do arabských rukou a kalifa Mu´avija zbytky Kolosu prodal údajně nějakému židovi z Edessy. Nejspíš na přetavení na výchozí suroviny... Roku 1330 už po Kolosu určitě nebylo ani stopy.

Mauzoleum v Halikarnássu

4. března 2008 v 10:53 Sedm divů světa
Mauzoleum v Halikarnássu
Největšího lesku dosáhlo město Halikarnássos právě v době druhé perské nadvlády. Nejvýznamnějším vládcem historie Halikarnássu je král Maussóllos vládnoucí v letech 377 - 353 před n.l. spolu se svou manželkou Artemísií. Neměli děti a jediným plodem jejich údajně veliké lásky bylo Mauzoleum.

Mauzoleum udivovalo už svojí koncepcí. Bylo to jakési spojení zikkuratu, pyramidy a řeckého chrámu, jak nejlépe poznáte na rekonstrukcích stavby. Základem stavby byl obrovský podstavec z mramoru, jak se tradovalo. Ve skutečnosti ho stavitelé pouze mramorem obložili, jádro tvořil masivní kvádr z nepálených cihel. Podstavec měl obdélníkový tvar a podle Plinia měřil na severní a jižní straně 63 stop a celkový obvod činil 411 stop. Z toho můžeme snadno vypočítat, že délka delší strany činila asi 143 stop. Podstavec se tyčil do výšky 25 loket. V našich mírách to znamená kvádr o rozměrech 18,9 x 42,3 x 11,1 metru. Tyto rozměry se samozřejmě podle autorů dost mění, ale držme se těchto.

Na podstavci stál přímo chrám obklopený 36 iónskými sloupy, které nesly střechu v podobě egyptské pyramidy, ma tom se prameny shodují. Mezi sloupy byla prý nádherná sochařská výzdoba a nalezené úlomky svědčí o tom, že byly dílem skvělých mistrů dláta. Konečně vrchol pyramidy byl ukončen plošinou, na které se tyčilo sousoší zobrazující Maussólla a Artemísii ve voze se čtyřspřežím (kvadrigou). Celková výška měla činit 46 metrů. Přesnou podobu Mauzolea však neznáme, nemáme zcela přesné podklady.
Jména umělců jako Skopás, Leócharés, Bryaxis nebo Praxitelés nejsou neznáma a právě jejich schopnosti proslavily tento hrob natolik, že se z něj stal div světa.

Skopás dostal při dělení stěn východní část horního chrámu. Zobrazil na ni boj Řeků s Amazonkami, starý, stokrát zpracovaný námět. A přestože byl námět tolikrát předtím zobrazen, dokázal Skopás, že není nadarmo skvělým mistrem. Právě Skopovu část máme nejlépe zachovanou, což nám trochu napomáhá odkrýt jeho osud.
Zda východní stranu chrámu zdobil Timotheos nebo Praxitelés, nemůžeme podle dochovaných zbytků určit. Západní vlysy stvořil podle antických zpráv Leócharés, dvorní sochař Alexandra Velikého i jeho otce Filipa. Severní strana Mauzolea připadla losem Bryaxidovi, athénskému sochaři převážně náboženských motivů. Na těchto stranách byly podle antických zpráv zachyceny osudy Thésea, Pelopa a boje Kentaurů s Lapithy. Autory dalších soch pokrývá anonymita, byť i jejich dílo je skvělé. Sochy stojící úplně nahoře na Mauzoleu vytvořil podle antických autorů spoluarchitekt Mauzolea Pýtheos, dnes však více věříme v autorství Bryaxida.

Řekněme si ještě něco mál o dalších osudech tohoto divu světa. Přetrval věky, ale dnes ho už neuvidíme. Ve třináctém století našeho letopočtu jej poškodilo silné zemětřesení. O dvě století už bylo zničeno. Neměla ho na svědomí žádná přírodní katastrofa, ale lidé. Mauzoleum totiž padlo za oběť rhodským rytířům, kteří ho použili jako zdroj stavebního materiálu pro hradby pevnosti svatého Petra. Jeho pozůstatky vykopali vědci až v devatenáctém století...Oním mužem, který znovuobjevil tuto stavbu byl Angličan Charles Thomas Newton, archeolog a diplomat.

Artemidin chrám v Efesu

3. března 2008 v 9:28 Sedm divů světa

Artemidin chrám v Efesu


Chrám Artemidy stál v Efesu už od prehistorických dob. Víme, že v 8.století před n.l. stála nedaleko dnešních zbytků chrám, nevelká svatyně s dřevěnou sochou bohyně. O něco později, nejpozději začátkem 7.století před n.l. pak Efesané tuto svatyni přestavěli a zvětšili adekvátně k rozvoji celého města. Ten by asi sloužil dlouho, ale objevil se v něm zdroj podzemní vody a Efesané se rozhodli vybudovat zcela nový, velkolepý chrám. Ten museli samozřejmě vybudovat znova od základů, žádná přestavba stojícího chrámu nebyla možná. Nevybrali jako Athéňané za staveniště akropolis, ale místo kousek na východ od Efesu.

Architekty nové stavby se stali dva věhlasní stavitelé z Kréty - Chersifrona z Knóssu a jeho syna Metagena. O tom aspoň píše Strabón, Vitruvius zmiňuje jen prvního. Je docela dobře možné, že Metagenés přijel později, navíc délka stavby se "trochu" prodloužila - trvala nakonec 120 let. O době začátku stavby kolují značně rozporuplné zprávy, spokojme se tedy s datem cca 550 před n.l.
Příbytek bohyně byl 110 metrů dlouhý a 55 metrů široký, lemovaný po obou stranách dvouřadým sloupovím, uprostřed kterého stála vlastní svatyně. Dvě řady po osmi sloupech vysokých prý 18 metrů zdobily čelo chrámu a dvakrát dvacet sloupů bylo vidět při pohledu ze strany (Parthénon měl a má 8/17 sloupů). Vlastní chrám byl třídílný; osm sloupů neslo přední dvoranu, osmnáct hlavní síň a čtyři zadní místnost. Celkem podpíralo chrám 125 sloupů (pokud to někdo počítal a nevychází mu to, nechť připočítá jeden sloup, který stál za sochou Artemis). Tyto sloupy nebyly z vápence jako normálně, ale z prvotřídního mramoru. Druhou zvláštností sloupů pak byla jejich forma, zvláště výzdoba hlavic. Efeská svatyně se stala první velkou stavbou, která opustila strohý dórský sloup, a použilo se v ní lehčích a ozdobnějších sloupů, které dostaly jméno iónské. O typech sloupů si však předčtěte v článku o architektuře. Šestadvacet ze sloupů bylo ozdobeno téměř dvoumetrovými reliéfy vynikající kvality. Stejně dobrá byla práce tvůrců na tympanonu, tedy velkém trojúhelníkovitém štítu nad předním a zadním sloupovím. Vrchol tohoto štítu stál ve výši 25 metrů nad zemí a ještě na něm stálo obrovské mramorové sousoší, o němž si myslíme, že představovalo Artemis s lukem a jelenem uprostřed družiny nymf. Na rozích střechy byli čtyři mramoroví býci v nadživotní velikosti. V samém srdci chrámu pak stál oltář s cedrovou sochou bohyně. Sochařsky stejně jako architektonicky představovala stavba vrchol. V soutěži o jistou sochu se utkal mistři jako Feidiás, Krésilos a Polykleitos z Argu, který nakonec vyhrál a muselo to být jistě skvělé dílo, když porazilo návrh Feidia. Ale bohužel se nezachovalo.
V roce 356 př. n. l. byl chrám podpálen Herostratem s Efesu, neboť dotyčný toužil zapsat se do historie. Po dobytí Efesu Alexandrem Velikým byl obnoven, ale roku 262 n.l. byl zničen Góty. Přestože byl ještě jednou obnoven, ztratil ve 4. století po nástupu křesťanství význam. Jeho sporé zbytky objevil roku 1869 Angličan John Turtle Wood.

Feidiův Zeus v Olympii

2. března 2008 v 11:02 Sedm divů světa
Diova socha v Olympii byla asi 13 m vysoká monumentální socha, kterou v roce 433 př. n. l. vytvořil řecký sochař Feidiás. Nacházela se v Diově chrámu v Olympii a společně s ním byla považována za jeden ze sedmi divů starověkého světa. Na konci antiky byla v roce 394 našeho letopočtu přenesena do Konstantinopole, kde byla pravděpodobně roku 475 zničena při požáru.
Samotnou sochu považovali Řekové za dokonalý obraz Dia, ale taky za pomník velikosti Hellady. Zeus seděl na trůně s vysokým opěradlem, z jeho tváře vyzařoval důstojný klid a vznešenost svrchovaného vládce nad bohy i lidmi, ve vlasech měl umístěn věnec olympijského vítěze. Přes levé rameno měl přehozen zlatý plášť posázený palmovými a liliovými lístečky, v pravé ruce držel sochu bohyně vítězství Niké, levou se opíral o vysokou berlu hellanodiků vykládanou drahokamy, na jejímžkonci seděl posvátný orel. Výzdoba trůnu oslavovala především samotného Dia - postranní opěradla zdobily dvě sfingy, tři Charitky (bohyně půvabu a krásy) a tři Hóry - bohyně ročních období. Nohy trůnu nesly na ramenou čtyři další sochy Niké. Kromě těchto výjevů bychom našli i témata velebící Řecko - scény boje mezi Kentaury a Lapithy a hrdinské činy Hérakla a Thésea. Podnožka trůnu pak byla zdobena výjevy z bojů s Amazonkami. A konečně oslavovala výzdoba olympijské hry - osm závodníků symbolizovalo osm tehdejších disciplín her.
http://www.sweb.cz/bak/zajimavosti/obrazky/7divu.14.jpg
Chrám sám o sobě byl velkolepý, ale skrýval v sobě mnohem větší poklad - div světa. Není divu, že jistý antický autor zanechal tuto větu: "Bylo by neštěstím zemřít a nevědět, jak vypadá Feidiův Zeus."
Vnitřek chrámu byl rozdělen na tři oddíly stejně jako u naprosté většiny všech řeckých chrámů. Ve střední celle stál na dlažbě z červeného vápence obložené bílým mramorem černý vápencový kvádr - podstavec pro sochu Dia Olympského.

K tvorbě sochy si Éliďané pozvali Fédia. Jeho sochy se bez vyjímky ztratily a známe je jen z popisůa kopií, ale patřil k nejlepším umělcům, kteří kdy žili. Jeho Zeus se pak stal jeho největším dílem. Feidiás dokončil toto dílo asi v roce 433 před n.l. a brzy ji přicházely shlédnout tisíce poutníků.

Visuté zahrady Semiramidiny

2. března 2008 v 10:22 Sedm divů světa
visutzahrady.jpg
Semiramis byla historickou osobou a její jméno známe ze seznamů asyrsko-babylónských králů ve formě Šammuramat. Kromě ní se zachovaly zmínky o několika dalších Semiramidách. O jedné z nich Hérodotos píše, že žila o pět lidských věků dřív než druhá babylónská královna Nitókris, tj. v polovině 8. století př. n. l. Jiní dějepisci nazývají Semiramidou Atossu, dceru a spoluvládkyni krále Belocha z konce 8. století př. n. l., další pak Nitókris, manželku krále Nabukadnesara II.

Semiramis je řecké jméno asyrské královny Šammuramat, původem z Babylónie, manželky krále Šamšiadada V. Po jeho smrti vládla za nezletilého syna (809 - 806 př. n. l.), potom spolu s ním. Podle jedné verze dala visuté zahrady v Babylóně, patrně střechovité konstrukce s umělým zavlažováním, sama postavit; podle jiné je dal zbudovat její manžel, protože se jí stýskalo po horách jejího dětství. Zdá se však, že dílo je pozdějšího původu, ze šestého století př. n. l., z doby vlády Nabukadnesara II.
Visuté zahrady Semiramidiny (také označovány jako Visuté zahrady Babylónské) jsou jedním ze sedmi divů světa. Podle pověsti byly vybudovány pro královnu Semiramis na terasách paláce Nabuchodonozora II. kolem roku 600 př. n. l. O jejich existenci však neexistují nezvratné důkazy.
Obrázek “http://kidsland.cz/lori_poradna/archiv/1882.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Takto zahrady popisuje Strabón, řecký historik a zeměpisec (64 nebo 63 - cca 21 př. n. l.): "A tak se tato hradba, stejně jako visutá zahrada, počítá mezi sedm divů světa. Zahrada tvoří čtverec a každá jeho strana měří čtyři plenthra", tj. asi 120 metrů. "Drží se na klenbách spočívajících na podstavcích z kvádrů, postavených na sebe jako kostky. Podstavce jsou naplněny hlínou, takže v nich mohou růst i největší stromy. Zhotoveny jsou z pálených cihel spojených asfaltem, asfaltem jsou zality i oblouky a pilíře z kamenných kvádrů. Nejvyšší plošina má stupňovité terasy a na těchto terasách jsou spirálová čerpadla, jimiž určení dělníci neustále čerpají vodu z Eufratu. Tato řeka teče totiž středem města v šíři jednoho stadia a zahrada je vedle řeky."
Obrázek “http://www.crg.cz/~historie/referaty/starovek/sedmdivu/zahrady3.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Archeolog Robert Koldewey vykopal v Babylóně zbytky kamenné stavby, která bývá mnohdy s visutými zahradami ztotožňována.

Egyptské pyramidy

1. března 2008 v 10:42 Sedm divů světa
Egyptské pyramidy jsou prvním a do dneška jediným dochovaným divem starověkého světa. Ačkoliv se v Egyptě vyskytuje ně;kolik desítek pyramid, za první div světa jsou považovány pouze pyramidy, nacházející se na pyramidovém poli v Gíze nedaleko hlavního města Káhiry.
Na tomto poli se nachází tři velké pyramidy, které postavili tři faraóni ze 4. dynastie, která v Egyptě vládla v období, které spadá do Staré říše dějin starověkého Egypta.

Chufuova pyramida

Chufuova nebo také Cheopsova pyramida je největší pyramidou v Egyptě a je tak stojícím důkazem despotismu vládce Chufua (řec. Cheopse). Jde o vůbec nejznámější egyptskou stavbu. Z hieroglyfických nápisů lze její název přeložit jako "Chufu je na obzoru", případně jako "Chufův obzor".

Pyramida má v současnosti rozměr základny 230,38 x 230,38 metru a je vysoká 137,5 metru. Chybějící špička, kazící dojem dokonalého jehlanu, je zřejmá na první pohled - díky tomuto defektu byla za druhé světové války na vrcholu pyramidy protiletecká pozorovatelna. Jedná se o nejhmotnější stavbu na světě, kdy původní objem celé stavby měřil asi 2 520 000 m³. Na celou stavbu bylo použito asi 2,3 milionu kusů kamenných bloků (jeden má cca 2,5 tuny), které na zemi spočívají tíhou téměř 5 000 000 tun. Podle záznamů historika Hérodota pracovalo na stavbě v tříměsíčních intervalech okolo sta tisíc otroků po dobu asi 20 let. Dnes se odborníci shodují, že na stavbě pracovalo něco přes 30 tisíc dělníků, někteří mluví dokonce o pouhých 10 tisících - ne však otroků, ale rolníků a kvalifikovaných dělníků, pro něž bylo v blízkosti pyramidy zřízeno dokonce i sídliště s několika tisíci domy.

Celá tato stavba byla postavena jako hrobka krále Chufua, proto je v ní vytesána také pohřební komora. Tato komora je, oproti předchozím obdobím, kdy byla vždy pod úrovní země, vytesána v samém nitru pyramidy. A není pouze jedna, ale hned tři, umístěné v různých výškách přibližně nad sebou (jedna z nich je pod úrovní pyramidy). To díky postupu stavby pyramidy a obavám krále z předčasné smrti. Do pravé pohřební komory (třetí v pořadí, s rozměry 10,4 x 5,2 x 5,8 metru) vede chodba, která navazuje na tzv Velkou galerii, která je 45 metrů dlouhá a 8,5 metru vysoká. Její stěny jsou obloženy osmi vrstvami vápencových bloků tak, že vrchní vrstva překrývá spodní tak těsně, že vzniklou mezerou neprojde ani čepel nože. Desky byly opracovávány pouze měděnými dláty, pískem a vodou. V pohřební komoře dodnes stojí sarkofág z jednoho kusu žuly, který sem byl dopraven ještě před dokončením komory, neboť je tak velký, že by neprošel dveřmi. Královo tělo zmizelo už před mnoha sty lety, stejně jako bohatá pohřební výbava, která jako každá jiná skončila v pytlech
vykrádačů hrobek.
http://www.hka.cz/_kultura/pouceni/2007/070827_cheopsova_pyramida.jpg

Rachefova pyramida


Rachefova pyramida u Gízy je jen o málo menší než největší pyramida v Egyptě postavená pro krále Chufua (Cheopse), ale z dnešního pohledu se jeví vyšší. Tento dojem vyvolává umístění na výše položeném místě a také do jisté míry strměí sklon stěn.
Tuto hrobku si vybudoval král Rachev (Chafre, že Chefrén). Základna měří 215,25 metru a má výšku 143,7 metru a dnes jí chybí vrcholek, neboli pyramidion. Postavena je o něco méně propracovaněji, než pyramida Chufuova, spáry mezi bloky jsou často široké. Obložení pyramidy se dochovalo pouze pod vrcholem.
Pohřební komora se zde nachází pod povrchem, vytesaná do skalního podloží, přístupová cesta k ní je mnohem jednodušší, než u pyramidy Chufuovy. Co ale nechybí ani u této pyramidy je komplex staveb, které ji obklopují. Jedna zvláštnost však u této pyramidy existuje. Je jí Velká Sfinga, obrovitá socha ležícího lva s hlavou panovníka.
http://faraon.wz.cz/cesta/giza004.jpg

Menkaurova pyramida

Menkaurova je nejmenší pyramida, která se nachází v Gíze u Káhiry. Její jméno v překladu znamená Božský je Menkaure. V době jejího vzniku už byla egyptská říše pravděpodobně oslabena, ale není známo, kvůli čemu se tak stalo.
Král Menkaure (řec. Mykerinos) měl být dobrotivý panovník. Podle tradice se za jeho vlády vedlo lidu mnohem lépe než za jeho předchůdců
Jeho pyramida je na poli v Gíze nejmenší, ale i tak už nikdo jiný po něm vyšší pyramidu nepostavil. Základna pyramidy měří 108,4 metru a vysoká je "jen" 66,45 metru. Na její stavbu bylo použito větší množství žuly, což byl materiál mnohem prestižnější než pískovec. Podle dostupných zpráv však byla pyramida ze všech nejkrásnější, a to díky obložení, které mělo být v dolní třetině z asuánské červené žuly, ve střední třetině z bílého turského vápence a špička byla opět z červené žuly. Toto obložení se dochovalo až do 16století., kdy bylo uloupeno mamlúky.
Na rozdíl od předchozích pyramid nevznikl u této pyramidy hřbitov panovníkových příbuzných a úředníků, ale i zde se nachází komplex chrámů a tři malé pyramidy.
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/c/c1/Egypt.Giza.Menkaure.01.jpg/300px-Egypt.Giza.Menkaure.01.jpg