Ars longa, vita brevis

Maják na ostrově Faros

13. března 2008 v 20:55 |  Sedm divů světa

Maják na ostrově Faros

Obrázek “http://www.destinacie.sk/kaleidoskop/divy/foto/majak.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Strabón (64/63 př. n. l. - cca 21 n. l.), řecký historik a zeměpisec píše o obdivuhodné mnohaposchoďové věži, postavené z bílého kamene, která se jmenuje jako ostrov. Postavil ji Sóstratos z Knidu, Dexifanův syn, pro bezpečnost plavců. O vzhledu a výšce majáku se nezmiňuje, v jeho době již maják na Faru nad jiné stavby příliš nevynikal, byl napůl v troskách, jeho nejvyšší poschodí leželo v beztvárné mase kolem základů a měl jen provizorní dřevěnou střechu. Do tohoto stavu jej přivedl Caesar při boji proti Ptolemaiovi XIII., kdy mimo jiné byla zapálena Alexandrijská knihovna - největší knihovna starověku.
http://divysveta.webzdarma.cz/Misaobr/majak_small.JPG
Z výpočtů Flavia Josepha, autora Židovské války, židovského historika z prvního století, vyplývá, že maják měřil 180 metrů, někteří uvádějí číslo nižší. Každopádně z čistě praktického hlediska byl maják zbytečně moc vysoký, a to i s přihlédnutím na to, že světla starých majáků byla poměrně slabá. Ptolemaiovci ovšem postavili tento maják hlavně jako symbol velikosti jejich říše, jejich bohatství, jejich moci. A jako "světlo ve tmách" byl maják i symbolem tehdejší Alexandrie a jejího kulturního poslání v helénistickém světě.


Podle Strabóna a pozdějšího Lúkiána, a zejména podle Plinia, měla čtvercový půdorys, jehož strany měřily 180 - 190 metrů. Z jeho středu vystupovala široká, asi 60 - 80 metrů vysoká čtverhranná věž, která se postupně zužovala, byla ukončena cimbuřím jako pevnost. Ze středu této věže vystupovala další, užší, pravděpodobně osmiboká věž, zakončená několikavrstvovou kamennou plošinou. Na této plošině stála okrouhlá sloupcová síň, na všechny strany otevřená, v níž se v noci zapalovala hranice dříví. Sloupy nesly vysokou pyramidovou věž, na jejímž vrcholku stála socha boha moře Poseidóna.
Soubor:Pharos of Alexandria1.jpg


Za Claudia a Nerona byl obnoven, ve 4. století byl poškozen zemětřesením a oheň na jeho plošině navždy vyhasl. Arabům sloužil svou bílou barvou aspoň jako denní maják. Koncem 10. století jej postihlo další zemětřesení, zbyla z něho sotva čtvrtina. V polovině 13. století byl zbytečný i jako denní maják, pevnina se natolik přiblížila k ostrovu, že se ptolemaiovské přístavy změnily v pískoviště. Počátkem 14. století si jej začalo obyvatelstvo rozebírat jako stavební materiál. Zemětřesení z roku 1326 jeho zkázu dovršilo. Do příchodu moderní doby se ostrov Faros spojil s pevninou a změnil severní linii svého pobřeží. Nakonec se archeologové shodli na tom, že stál na skalnatém výběžku dnešního poloostrova, pravděpodobně na místě nebo v bezprostřední blízkosti místa, kde si dal vybudovat koncem 15. století sultán Kaitbaj pevnost, na níž se ostatně použil stavební materiál z trosek majáku.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.